Chovatelská stanice šeltií (zatím beze jména)
  Aktualizováno   9.2.2007    
 
 
 
 
 
 
 
             

Vítám Vás na stránkách chovatelské stanice šeltií, která ještě nemá jméno, ale už má zažádáno.

Jak to začalo?

Moje první šeltie se jmenuje Recese z Ďáblovy Studánky, ale my jí jednoduše říkáme Rendy, Rendlíku nebo Potvoro a Čuně, to když zrovna něco provede. Například sežere nějakou hnusnou tlustou chcíplou myš

Původně jsem chtěla pejska na agility. Naordinovala jsem si ho jako odtučňovací kůru, protože zhubnout tím, že člověk nebude jíst je týrání. Naopak zhubnout pohybem, který baví, seznámit se přitom se spoustou dalších psích šílenců to je super. Agility jsem zkoušela asi před 6 lety s fenkou irského teriéra. Kely ale nesdílela moje nadšení a tak jsme brzy skončily. Myšlenky na dalšího pejska do rodiny mě neopustily a tak jsem postupně na internetu vyhledávala budoucí štěňátko. Lákala mě border kolie, ale postupně jsem se o nich dovídala více a více a bylo mi jasné, že bych jí nemohla dát vše co potřebuje. Šeltičky a jejich povaha se mi líbily taky a dokonce jsem znala jednoho šelťáka osobně. Jeho majitelé si ho nemohli vynachválit. Když jsem zjistila, že existuje i černobílé zbarvení, bylo rozhodnuto. Kontaktovala jsem paní Svobodovou a čekala na vrh po Carmen Merydor. V lednu se narodil jen jeden pejsek a ten byl modrobílý. Čekala jsem na další vrh po Josephine z Ďáblovy studánky a narodil se opět jen jeden pejsek a ten byl pro změnu zamluvený. Rozhodování jestli čekat dál nebo si vzít fenku netrvalo dlouho a po 8 týdnech jsme si ji vezli domů. Malou černou kuličku, která si nás dokázala velmi brzy omotat kolem prstu a prolomit mnohá tabu vztahující se k naší starší fence teriéra.

Teď už je Rendy velká a já jsem nezhubla ani jedno kilo. Nějak se nezadařilo. Za to jsem se rozhodla pro chov a pořídila si ještě jednu fenku. A třeba když budu cvičit agility se dvěma šeltiemi, tak konečně zhubnu :-))

   
         
   
         
   
       
         
         
 
         

Oddaný pohled